Název

12-13/11/15 - Dubaj

Popis

12/11/15
Díky Járovi a jeho lovení levných letenek (700 Kč Dubaj – Filipíny, cca 5.500 Kč Budapešť – Dubaj) a následnému mailovému spamování se mně blíží první návštěva Asie. Nočním Brnem se plahočím ke Grandu, kde nasedám do SA busu směr Budapešť. V podstatě hned usínám a probouzím se až na místě. Tady mám do odletu asi 6 hodin, takže šetřím za metro a k letištní 200E jdu pěšky. I tak jsem na letišti asi 4h předem a snažím se všelijak zabít čas. Po 10. se dostavuje Jarin s Káťou, ověřujem velikost (malost) báglů, čekinem procházíme bez úhony (=bez příplatku) a přes krvavej vizérovskej 5h let se dostáváme do Dubaje. Už je noc, a tak pěkně na metro, kde jako správní vykulení turisti se tlačíme až do předu (metro se tu řídí samo, bez řidiče, takže být ve předu znamená mít výhled na vše před váma). Jelikož spím jinde vystupuju o pár zastávek dřív, těžce dezorientovanej po čase nacházím správnej směr a po 5 minutách chůze se dostávám na ubytko. Recepce tu neexistuje (?), tož teda otvírám první dveře, ulehám na postel a za zvuku vrtačky usínám.
Spaní - Easy Flat hostel Dubaj (=20$)

13/11/15
Domluvu sejít se v 10h na zastávce metra ve starý částí Dubaje (Deira), nám jaksi hatí fakt, že metro jezdí až od 13h. Co se dá dělat, jdu a snažím se vymyslet alternativu. Naštěstí mi poslíček po cestě sdělí, že jako novinka metro jezdí už od 10. Informuju o tom Jarina a o 11 jsme na místě M. Následuje prohlídka Old Town a všech jeho Souk-ů (tržnic – gold, fish, textil, old). Tím je započat i boj s odháněním pouličních všeho kopie prodejců, otravných jak tropickej ekzém. Nejzajímavější rozhodně fish aka obrovská hala plná dekapitovanech ryb (na oko kvalitních, nutno podotknout) všeho druhu a obchodníkůch vlepujíc vám je mnohdy až pod nos. Vypadá to tu jako naprostej chaos, ale svým (asijským) způsobem to tu funguje.
Za 1 Dirham se plavíme (olds)kůlovou dřevěnou loďkou přes Dubai Creek, načež procházíme poslední Textil Souk. Chvíli očumujem zutý Arabáče klečících podél čehokoliv připomínající zeď, chystajíc si při zvuku chytlavé melodické písně Aláh Akbar Salama Lejkum omlátit o ni hlavu. Pokračujem na XXX, kde mají pozůstatek městský zdi (shitty wall), chráníc město „pár“ let dozadu před nájezdníkama a v podstatě stejnou cestou se vracíme ke stanici metra, kde ještě navštěvujem brák, kde dřív pobýval místní ex-šejk (švejk). Nasedáme na metro a jedem do Dubaje jako takové, jak si ji všichni představujeme v těch nejvlhčích snech – Dubai Mall s majestátním Buřt Khalífa. Hrdličky jdou na panelák, což já vynechávám (no $) a potloukám se po molu. Akvárko, kluziště, vodopády, největší cukrárna na světě (?). Maj tu všechno, ale moc mě to teda nebere. Opět se setkáváme a jdem si společně prohlídnout fontánskej (fontánní/fontánovej?) koncert. Dostává se mi tu nečekané pozornosti od 3 arabských chlapců (naštěstí mě neokapsářili :D). Asi musím být ve světě opačně orientovaných žádaným zbožím. Škoda, že to nefunguje i naopak :D. Fontány prohlídnuty, selfí s panelákem vyfocena. Splněno. Čas jet na letiště. Loučím se a po Aljašce započínám svoje druhé osamělé dobrodružství tohoto roku – Filipíny 2015 jou. Metrem na letiště, ček in, bla bla a s hodinovým zpožděním vzlítáme směr Manila
Spaní – letadlo (=0$)

Kategorie a štítky

Nastavení