Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

tomanovorajce 

17/4/16 - MK: Ohrid, Galičica NP, Bitola

90 fotek 17.4.2016 - zobrazení
Den začínáme chlebem namazaným jakousi (později zjištěno)makedonskou pomazánkou. Dobré, ale těžce nedostačující. Jsme ale kluci adventúry chtivý, takže jdem kroksůmkrok k místním hradbám s krátkou odbočkou k antickýmu divadlu, jež je bohužel zhyzděno postmoderní stavbou :(. Hradby tentokrát o mnoho lepší než ty ve Skopje, zejména díky skvostnejm výhledům na hory, jezero, město a zase hory. Nabaženi duševně tedy jsme, teď ještě fyzicky. To se nám daří díky výbornýmu burku (místní koláč s tvarohovým sýrem/mletým masem), kterej dostáváme ruku v ruce s jogurtem. Za jedno jouro výbornej poměr cena/kvantita. Už už odjíždíme, když najednou kluky z meteoru zhypnotizuje další stánek s magnetkama. Následuje asi 15 minut mýho a Jarinovýho čekání a proklínání. Naštěstí alespoň Erik kupuje nehořlavý(?) korále, takže bysme se mohli v budoucnu pár stánkům vyhnout :D.
Nyní je v plánu se průsmykem dostat od jednoho jezera (Ohrid) k jezeru druhýmu (Prespa).
Ještě než se vydáme směrem, vydáváme se směrem opačným vstříc vesnici Vevčani. Obyčejná vesnice, jeden by si pomyslel, ovšem lidé zde žijící se rozhodli kompletně oddělit od zbytku Makedonie a začli se považovat za autonomní stát – (údajně) mají vlastní pasy, vlajku, peníze, atd atd. Z naší krátký návštěvy jsme ale nic z toho nepocítili (kromě za sklem vystaveným pasem). Vlajky tu vlály makedonský, v obchodě se platilo makedonskýma, lidi mluvili (nejspíš) makedonsky. So much for being independent. Ztráta času, na druhou stranu se nám poštěstilo na silnici potkat dědu táhnoucího za traktorem vozejk, jež postrádal jedno kolo, takže děda jiskřil na každou stranu :D.
Průsmyk, kterej jsem zmínil, leží celej v NP Galičica. A pokud se usměje štěstí, je v plánu se vyškrábat na horu Magaro (2255m), která tu tomu dominuje. Mapy.cz naznačují cestu, která by mohla vést na vrchol, tak se necháme překvapit. Informační tabule při vjezdu do parku potvrzuje existenci oné stezky na vrchol a natěšenost (teda aspoň moje :D) stoupá. Juhůůů, nějaká cesta, šipky, značení tu opravdu jsou. Nahodit pohorky, doplnit vodu a jídlo, natřít citlivou pokožku a jde se. V dály jsou vidět sněhový plotny, no a hned co se proškrábem počátečním lesem, hned je máme pod nohama. Místy je to docela „puš“, ale burek nás hrne na vrchol a imaginární vlajku vztyčujem na vrcholu do 2 hodin. Very gut. Následný „skákací fotky“ nám ovšem zabírají zhruba stejně času, výsledný produkt ovšem stojí za to :D.
Ať už jsou ony sněhový plotny sebevíc otravný při výstupu, při sestupu se z nich stává ten nejvítanější povrch. Dolů skáčem jak srnky, občas sklouzáváme jak tučňáci, což je zábava všech zábav. Doslova z toho vlhnem :D. Cesta dolů trvá jen asi 40 minut. Každopádně všudypřítomný sluníčko se postaralo o únavnou aktivitu, leč duševně opět velice sytou.
Pokračuje přesun k jezeru Prespa. Z dálky zahlídnuté pláže nás navnadily na koupačku. Schválně od hajkování nejíme, abysme na fotkách vypadali co nejvyrýsovanějc, ovšem po přiblížení se k jezeru zjišťujem, že ony zlatě pískové pláže jsou ve skutečnosti vybledle žluté pole rákosí, táhnoucí se několik metrů do vody. Koupačka tak bere za svý.
Alespoň se daří dojezd do Bitoly ještě za světla. Podle ozbrojených policejních jednotek a hloučku „normálních“ lidí to vypadá, že se tu schyluje k nějakýmu raubířství. Do konce dne se nicméně nic neděje. Škoda, mohlo být vzrůšo. Nějak se nám nedaří najít ubytko, a tak po pár minutách beznaděje dostává hlavní prioritu jídlo. Berem za vděk „kebab place“, kde se nám i přes určitý problémy s komunikací daří objednat námi vysněné jídlo („To je jedno, dej mi třeba tohle.“).
Nakonec se podle GPS daří najít i ubytko. To přímo nabídnutý GPS bude sice otevřený až za hodinu, avšak po cestě zpět procházíme kolem jinýho, strkáme hlavy dovnitř a zjišťujem, jestli se tu ubytujem snaším uškrceným rozpočtem. Původní vyhlídky jsou asi 60é za pokoj. 15é/osoba, to teda ne. Už sme s brekem na odchodu, když nám je „přikázáno“ počkat. Do pár minut se přiřítí jakési mládenec, kterej si s tou angličtinou tyká přece jen líp a nabízí nám jinej pokoj (vypadajíc uplně stejně) za 10é na noc. „With breakfast? No. Hmm.“ Jarin, zkušený obchodník a vyjednávač s praxí z Filipín sráží svými přechytralými metodami cenu na 9é/osoba. No a to víte, jak je něco o 27 korun levnější, hned to berem :D.
Hecovačka vydat se do centra na pívo by nakonec možná byla úspěšná, to by ale nesměla být prohlášená v poloze ležmo s přivřenýma očima a tónem obarveným únavou. Dneska teda nic. Jde se spát. Dobrou.
Spaní – Bitola (9é)
reklama
Vytvořte z tohoto alba:

Komentáře

přidat komentář

Jste na konci alba

Sdílet album

Další alba autora
Podobná alba

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron