Název

19-20/11/15 - Sagada, Baguio, Corregidor Island

Popis

19/11
Na hike se po 4 Miguelích vstává před 5. těžko, ale poněvadž kohouti opět spustili svoje krákání, lezu z postele a jdu. Jdu a jdu, na rozcestí doprava, po chvíli brána, takže dál už nejdu. Jdu zpět. Na rozcestí doleva, jdu a jdu. Tu zas jiná brána a dál nejdu. No nic, někdy příště. Peláším zpět do města, abych stihl bus v 7. Daří se a jedu, směr Baguio. Noblesní to cesta horama, údolíma a vším možným (rejža opět všude :)). Projíždíme nejvyšším bodem, kde se na Filipínách dá jet (2300m) a po 6 úmorných hodinách, co se sezení týče, ale pompézních, co se výhledů týče, se ocitáme v Baguio. Přecházím na centrálu Victory Liner busů, kde je ale fronta asi o 250 lidech sotva se hýbající (wtf?). Jdu to zkusit k Genesis. Tu se dostávám hned do prvního busu a zhruba ve 2 vyrážím vstříc Manila. Tahle cesta už je ovšem peklo. Spát se tu nedá ani za mák, výhledy nejsou a nohy v pravým úhlu s báglem mezi něma taky moc komfortu neposkytujou. V Manile jsme asi s 2hod. zpožděním (= 8 hodin jízdy). Na ubytko v Makati jsem chtěl dojet vlakem, ty už ale nejedou. Makati tak hážu za hlavu a třepotám se do Erminta, kde by mělo být levný ubytko. Navíc je to blíž místu, odkud mi zítra vyjíždí loď na Corregidor Island. Moje procházka noční Manilou se však nepozdává dvěma policajtům, jedoucích v autě. Když mu vysvětluju svou situaci, říká, že mě bude následovat („You go, I follow). Hmm, to vám, páni policajti, asi zabere nějakej ten drahocenej čas. To mu dochází asi po 15 vteřinách, přijíždí zpět ke mně, s tím, že mě odvezte. Wohou, taxík zadarmo :D. Na ubytku se štěstím zamlouvám poslední low cost pokoj, aktualizuju se na WiFi, a na ze pár hodin ulehám.
Spaní – Manila (=350php + 300php původní)

20/11/15
Nejdřív se mě jímá hrůza, to když mě na mnou předpokládaný místo výjezdu nepouští policajti (APEC?). Zkouším tak přejít o kus dál, na další potenciální místo odjezdu a hle. Tu sem správně. Nějaký oficiality, hodinový zpoždění a už se plavíme. Cestu jsem více méně prospal. Blížíc se ostrovu si uvědomuju, že to až takovej pidi ostov nebude, a tak protahuju lejtka a hned jak se spustí kotvy, vyrážím vstříc dobrodružství. Oficiální mapka ostrova stažená v PDF mi moc nejde na rozum, a tak po návštěvě dvou baterií, po kterých už ale zbyla jen památeční tabule, se ocitám opět na začátku. Času málo a teď jsem v podstatě prošantročil hodinu. Znova, lépe, radostněji. Za asi 45 minut se konečně vyškrábu na vrchol kopce (z 0 na cca 250), kde jsou všechny hlavní atrakce (španělskej maják, Pacific memorial + museum, kasárny,…). Sestup (nad očekávání dlouhej) zahrnuje dvě obří, ále vopravdu obří kanóny, další kasárny, pár opic a hodně koz :D. Dole jsem něco málo hoďku před odjezdem, a tak dávám první filipínskou koupačku ve Filipínským móřu, za rytmu 2. „letošního“ deště. Ještě stíhám obhlídnout (zavřenej :D) tunel, kde se Amíci a Filipínci ukrývali před bombama Japončíků a ošetřovali rány. Je čas se nalodit. Ostrov moc pěknej, úplně vidím ty tuhý boje v džungli, zároveň to ve mně trochu evokuje Havaj. Jen škoda, že nezbyl čas na východní stranu ostrova. Ranní hodinový zpoždění znamená vylodění se až okolo 5., tudíž mi zbývá asi hodina světla. Hodina na to, dostat se ze zpocený části Manily, do nespocený (= Makati). Daří se, opět mě nikdo nepodříz. Po návštěvě márketu a fástfůdu, kde se krmím výbornou národní rybou (milkfish), ulehám na ubytku, kde se opět těším neočekávané popularity, když se se mnou fotá obě majitelky (nebo je jedna z nich kluk?).
Spaní – Makati (=6$)

Kategorie a štítky

Nastavení